Poslední kabriolet

Samson

1:Polykám nF#asucho a zahřívá mě dC#7ech,
říkám si:"TG#mak už toho jednou provždy nC#7ech,"
vždyť zase nF#epřijde a budu si plC#7ést
rafičky hG#modinek a ulice mC#7ěst,
nikdy nic nF#eřekne a nechce si čG#íst,
když poštou pG#mosílám jí za listem lC#ist,
a kdyby viděla, tak bude se smF#át,
jak růže krC#adený stG#mrkám za kabC#7át.
R:Poslední kF#abriolet, D#mohohCó, jsem já, a jC#7e mi sto let,
jsem křeslo s tF#íhou hosta, ohohD#mó, od jedné sčCítám do stC#7a,
poslední JF#uan jsem DD#mon, zvon zvoní "dCon-diri-dC#7on"
a hvězdy nad mou hlG#mavou střC#7ídají levou-prF#avou.
2:Zůstávám sám nad sebou v údivu stát,
z jakýchže dálek lze mít někoho rád,
někdo by plakal, jiný do něma pil,
někomu v počítači náhodou zbyl,
možná nás dělí jen pár směšných pater
a je to něco jako pravidla her,
vždyť každá víra staví do prázdna most,
a spadlých mostů - těch už bylo dost.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:30:40.908+00:00
Výsledky hledání: